Chesney Henry Baker Jr., rodák z Oklahomy si herní cit a techniku si utužil v angažmá v armádních ansámblech a zakouřených poválečných barech. Když dal vale rodnému Yale a rozjel se v jednapadesátém jako mladíček do Los Angeles, učinil fatální rozhodnutí, které ovlivnilo jeho život a obohatilo jazzovou muziku. S naprostým přehledem za sebou nechal při jednom "castingu" všechny adepty na prestižní post člena souboru samotného velkého Charlieho Parkera, s nímž podnikl kratší turné a udělal si pořádné jméno. Stejně osudové bylo i jeho setkání s Gerrym Mulliganem. V kvartetu respektovaného muzikanta a skladatele jeho talent rozkvetl jako trnová růže - ovšem i zde měla mince obligátní dvě strany. Hit My Funny Valentine a pozdější spolupráce s pianistou Russem Freemanem ho katapultovaly mezi jazzové superstar, posléze však přičichl k drogám a alkoholu a s groteskně železnou pravidelností poté střídal účast na pódiích s pobytem v kriminálech.
Koncem 50. let odjíždí z USA do Evropy, kde paralelně rozvíjí i filmovou kariéru. Vedle několika roliček ve válečných snímcích zdobí mnoho děl jeho muzika i osobní prezentace aktivního jazzmana. Přitom se stěhovat musel, prudérní Spojené státy řekly jasné ne jeho drogovým eskapádám, které mu naopak přivály popularitu a sympatie na starém kontinentu. Samozřejmě vyjma policie a soudní exekutivy, které pro jeho narkomanskou závislost neměly pochopení ani na této straně Atlantiku. Domů se epizodně vracel, natáčel sólová i participační alba, až přišel rok 1968 a Baker stál před možným koncem kariéry. Přišel skoro o všechny zuby, na dva roky přestal úplně hrát. O pět let později se dal trochu dohromady a kvůli zoufalé potřebě peněz na živobytí načal s těžkostmi další část aktivit. To už žil téměř výhradně v Evropě a vystupoval v triu s kytaristy a baskytaristy.
V březnu 1988 natáčí v německých studiích, poté odjíždí do Amsterdamu, kde se jeho život 13. května tragicky, a dodnes ne zcela vysvětlitelně, uzavírá.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.